Začněme s pojmem substituovatelnost. Tento termín se netýká pouze toho, zda je třeba kov použít v určitém procesu, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku. Může se tedy například týkat otázky, zda bude možné v katalyzátorech použít železo místo platiny. Platina by pak byla nahraditelná a již by nebyla potřeba. V důležitém a obrovském průmyslu by to samozřejmě mělo vliv na cenu, a tím pádem i na celý trh.
Substituovatelnost však platí i v případě, že lze nahradit celý proces. Například již není nutné používat speciální kovy pro pístní kroužky, pokud je celý automobil jednoduše poháněn elektřinou namísto benzínu. Nebo ještě hůře, pokud se veřejná doprava najednou stane natolik rozvinutou, levnou a rychlou, že auta už prakticky nebudeme potřebovat.
To by se v mnoha ohledech mohlo týkat i osmia, ale tato otázka zatím nevyvstává. Z osmia by se samozřejmě dal postavit i samotný trup ponorky, která by se díky neuvěřitelně obrovskému kompresnímu modulu mohla ponořit do Mariánského příkopu. Nebo by se také dal postavit účinný štít proti gama záření pro kosmickou loď na Mars. Osmium lze také použít jako supravodič při nízkých teplotách, který vede elektřinu bez jakéhokoli odporu. Všechny tyto aplikace jsou však jednoduše nerealizovatelné kvůli malému množství dostupného osmia. A naopak, osmium by bylo vždy nahrazováno a substituováno, protože běžná ponorka se dokáže potápět velmi hluboko a také protože žádný pilník na nehty nemůže dosáhnout odolnosti osmia proti oděru, a zároveň vydrží velmi dlouho.
V čem však osmium nelze nahradit nyní ani nikdy v budoucnu, je jeho mýtus. Osmium je zkrátka nejvzácnější a ve své krystalické podobě nepochybně nejkrásnější ze všech kovů. Není pochyb o tom, že v budoucnu částečně nahradí diamanty na diamantovém trhu, ale nikdy nebude moci být nahrazeno samo o sobě. Rozšíření osmia však s sebou pravděpodobně přinese zvláštní formu substituce. Díky nemožnosti padělat osmium nahradí u mnoha bohatých lidí hotovost, pokud má být zachována nebo předána hodnota.



