Na první pohled to tak vypadá. Ve skutečném světě je to však trochu jinak. Protože ano, Osmium ze zákona podléhá platbě DPH. Tuto daň musí zaplatit každá soukromá osoba v místě nákupu. Výjimkou jsou společnosti, které si mohou daň nárokovat zpět jako daň na vstupu. Osvobozeny jsou také společnosti se sídlem v EU, které mají identifikační číslo DPH pro zahraniční platební styk. A samozřejmě společnosti se sídlem dále v zahraničí jsou povinny zaplatit daň své země jako dovozní daň z prodeje při překročení hranic.
Velkým osvobozením je skladování Osmia v bezcelním skladu při překročení hranice do země mimo EU. V takovém skladu se Osmium považuje za dosud nedovezené. Z tohoto důvodu se dovozní clo a daň dosud neplatí. Pokud má být kov jednoho dne odebrán, vzniká povinnost zaplatit clo a daň.
V každém případě někdo jednoho dne daň zaplatí a pak bude vlastníkem svého Osmia. Tím se daň zpočátku zdánlivě ztrácí. To se však v den prodeje změní, protože se nyní porovnávají následující čísla. Kupující, který chce koupit Osmium u obchodníka nebo v institutu, musí daň zaplatit i tam. Má tedy pro něj smysl nakupovat o několik procentních bodů níže pod hrubou cenou, a to od soukromé osoby. Peněžní hodnota daně je tak v podstatě vyplacena soukromé osobě. Nejedná se o daňový únik, ale prodejce nyní musí zaplatit daň z výsledného zisku. To se týká pouze skutečného zisku, nikoli DPH. Kromě toho je prodej nemovitého majetku po jednom roce osvobozen od daně, pokud prodávající nejedná komerčním způsobem.
Tímto způsobem získá prodávající zpět své peníze téměř v plné výši, i kdyby se cena Osmia mezitím nezměnila. Mnoho lidí samozřejmě stále spekuluje nad obecně vyšší prodejní cenou, která kromě uchování hodnoty, kterou hmotný majetek nabízí, slibuje i zisk.



